Znalost biologické funkce (tenze – náboj) mě zvláštním způsobem přivedla k objevu energetických pochodů v bionech, lidském organismu a ve slunečním záření.

V létě 1939 jsem publikoval krátké sdělení „Tři pokusy s gumou na statickém elektroskopu“ (Drei Versuche mit Gumami am statischen Elektroskop). Guma a bavlna vystavené jisté bionové kultuře získané z mořského písku vyvolávaly silné výchylky ukazatele statického elektroskopu. Stejné látky uvedené do kontaktu s vegetativně neporušeným lidským tělem, především v břišní krajině a genitálu, na cca 15 – 20 minut, ovlivňovaly elektroskop podobně. Písek, z nějž byly prostřednictvím žíhání a hydratace biony vyvinuty, není koneckonců nic jiného než silicifikovaná sluneční energie. Nabízelo se gumu a bavlnu exponovat – po předchozím ověření jejich indiference elektroskopem – přímému slunečnímu světlu. Ukázalo se, že slunce vydává energii, která gumu i bavlnu podráždí stejným způsobem, jímž ji ovlivňují zmíněné bionové kultury a lidský organismus při dobrém dýchání a ve vegetativně intaktním stavu.

Tuto energii, schopnou nabíjet organickou hmotu, jsem nazval ORGON.

Tím studium života překročilo hranice hlubinné psychologie a fyziologie a vstoupilo na nezbádané biologické území. Výzkum bionu poutal posledních 5 let veškerou volnou pozornost. „Biony“ jsou mikroskopické vezikule nabité orgonovou energií; vyvíjejí se z anorganické hmoty prostřednictvím žíhání a hydratace. Rozmnožují se jako bakterie. Vyvíjejí se také spontánně v půdě nebo – jako při rakovině – z degradované organické hmoty. V mém sdělení „Biony“ (Die Bione, 1938) se lze dočíst o významu formule tenze – náboj pro experimentální výzkum přirozené organizace vzniku živé hmoty.

Orgonová energie je též termicky a elektroskopicky zaznamenatelná v půdě, v atmosféře a v rostlinných a živočišných organismech. Polární záře, kterou někteří fyzici připisují zemskému magnetismu, a třpyt hvězd za jasných nocí jsou přímými projevy atmosférického orgonu. „Elektrická bouře“ v atmosféře při zvýšené aktivitě slunečních skvrn – které vyvolávají poruchy elektrických spotřebičů – jsou, jak lze experimentálně doložit, projevem atmosférické orgonové energie. Zatím byly postižitelné jen jako poruchy elektrického proudu.

Barvou orgonové energie je modrá nebo modrošedá. V naší laboratoři je atmosférický orgon akumulován a koncentrován pomocí přístroje, jenž byl pro tyto účely zvlášť zkonstruován. Podařilo se nám jej zviditelnit určitým uspořádáním jistých materiálů. Potlačení kinetické energie orgonu se projeví zvýšením teploty. Jeho koncentrace nebo hustota se na statickém elektroskopu projevuje rozdílem rychlosti výboje. Spontánní výboj elektroskopu v neionizovaném vzduchu, fyzicky popsaný jako „natural leak“, je projevem atmosférického orgonu a nemá nic společného s vlhkostí. Orgonová radiace obsahuje tři druhy záření: šedomodré mlhavé páry; tmavomodrofialové pulsující světelné body; a běložluté, rychle se pohybující tečkovité a čárkovité paprsky. Modrá barva oblohy a šedomodrý opar za horkých dní jsou přímým odrazem atmosférického orgonu. Šedomodrá, obláčkovitá „polární záře“ a tzv. „Eliášův oheň“ a modravé útvary, pozorované v nedávné době astronomy v obdobích zvýšené sluneční aktivity, jsou také manifestacemi orgonové energie.

Dříve nesrozumitelné struktury mračen a bouří závisejí také na změnách koncentrace atmosférického orgonu, jak lze snadno dokázat měřením rychlosti elektroskopických výbojů.

Živý organismus obsahuje orgonovou energii v každé buňce, jíž je tvořen, a neustále se sám organicky nabíjí z atmosféry prostřednictvím dýchání. „Červená“ krevní tělíska jsou mikroskopicky modravé, orgonem nabité vezikule; přenášejí biologickou energii od povrchu plicních alveolů ke tkáním těla. Chlorofyl rostlin, jenž je variantou železo obsahující bílkoviny živočišné krve, obsahuje orgon, který absorbuje přímo z atmosféry a ze slunečního záření.

Při více než 2000 násobném zvětšení lze demonstrovat přítomnost orgonové energie v buňkách a koloidech v modré (modrošedé nebo modrozelené) koloraci protoplazmy a v obsahu organických vezikulí. Každá vařená potrava obsahuje modré, orgon obsahující vezikule. Částečky původního humusu nebo gonadální buňky a energetické vezikule nebo biony, získané žíháním a hydratací anorganické hmoty, též obsahují orgon. Podobně z modravých energetických orgon obsahujících vezikulí vznikají protozoa, rakovinné buňky atd. Orgon má vagotonní efekt a nabíjí živé tkáně, zejména červené krvinky. Zabíjí rakovinné buňky a mnoho druhů baktérií. Naše experimenty s terapií rakoviny jsou založeny na těchto biologických vlastnostech.

Častá pozorování biologů (Meisenheimer, Linné a další) modrého zbarvení žab ve stavu sexuálního podráždění nebo modré luminiscence poupat rostlin jsou srozumitelná jako biologická (orgonotická) excitace organismu. Bionové kultury, získané v lednu 1939, z mořského písku měly stejný účinek na barevný film uložený v naprosté tmě jako sluneční světlo, tzn. vyvolaly zmodrání.

Lidský organismus je obklopen energetickým orgonovým polem, jehož šířka závisí na vegetativní vitalitě organismu. Důkaz je prostý. Orgon vyvolává podráždění organických látek, např. celulózy. Umístíme – li desku z celulózy velikou asi čtvercovou stopu, asi 3 – 5cm před stříbrnou elektrodu spojenou s mřížkou oscilografu, pozorujeme, že při pohybu anorganické látky před celulózou se neobjeví na oscilografu žádné oscilace, pokud anorganickým materiálem pohybujeme tak, aby se žádná část našeho organismu neocitla před deskou. Jakmile k celulózové desce přiblížíme prst nebo ruku na vzdálenost 0,5 – 3m, dosáhneme bez jakéhokoli spojení vodičem výchylky zrcátka indikátoru galvanometru. Když desku oddálíme, účinek na dálku se sníží nebo úplně vymizí. Na rozdíl od elektromagnetické energie je orgonová energie schopna nabíjet nevodivý organický materiál.

Úlohou druhého dílu této knihy bude popsat, jak jsem byl prostřednictvím orgonového výzkumu přiveden na stopu atmosférické orgonové energii, jak byla dokázána objektivní existence orgonu a jaký význam má orgon pro porozumění biofyzikálním funkcím. V každém případě k objevení orgonu vedlo důsledné studium biologického fenoménu – orgasmu, jinými slovy – specificky biologického projevu kosmické energie.

Dospěv k závěru této knihy (Funkce orgasmu – objevení orgonu; díl první; Concordia Praha 1993; ISBN 80-901389-1-8), se čtenář spolu s autorem, nebude moci ubránit dojmu, že studium orgasmu, levobočka přírodní vědy, nás uvedlo hluboko do tajemství přírody. Téma „sexuality“ je tématem „života“; otevřelo nový přístup k biogenezi. Co bylo psychologií, stalo se biofyzikou a součástí ryzí, experimentální přírodní vědy. Jejím jádrem, jako vždy, zůstává tajemná podstata lásky, které všichni vděčíme za své bytí.

- Tolik W. Reich v poslední kapitole své knihy:

Wilhelm Reich se narodil 24. března 1897 v německo ukrajinské části Rakouska. V důvěrném styku s přírodou během mládí, které prožil na farmě svého otce, se připravil jeho pozdější zájem o biologii a životní funkci. V letech 1907 – 1915 absolvoval německé gymnázium, v roce 1914 (sedmnáctiletý) převzal po smrti otce hospodářství, které řídil bez přerušení studií až do okamžiku, kdy bylo zničeno válkou. V červnu 1922 dosáhl lékařského titulu. Pracoval na psychiatrickém oddělení, školil se v hypnóze a sugestivní terapii, od roku 1920 byl členem vídeňského psychoanalytického spolku a vykonával soukromou psychiatrickou a psychoanalytickou praxi, v letech 1928 – 30 působil jako zástupce ředitele vídeňské Psychoanalytické polikliniky, založil duševně - hygienické poradny, vedl výzkum sociálních příčin neuróz. V letech 1930 – 33 pokračoval ve své práci v Berlíně, kde přednášel na psychoanalytické klinice a v dělnických vzdělávacích spolcích. Po Hitlerově nástupu musel opustit Německo. V letech 1934 – 39 přednášel na Psychologickém institutu univerzity v Oslo, kde dále vědecky pracoval. Výsledky těchto průzkumů jej později přivedly k objevu orgonu. V roce 1939 odjel na pozvání dr. Theodora P. Wolfa, představitele amerických psychosomatiků, do USA, v letech 1939 – 41 učil v New Yorku lékařskou psychologii a založil laboratoř ve Forest Hills. V roce 1942 se zde ustavil Orgonový institut, který byl v témže roce přenesen do státu Maine na pozemek, pojmenovaný po Reichem objevené energii Orgonon; v roce 1949 zde zakládají jeho žáci nadaci, jejímž posláním je pečovat o Reichův archiv (Wilhelm Reich Foundation). V roce 1954 byli Reich i nadace obžalováni Federálním úřadem pro potraviny a léčiva a odsouzeni. Reich se odmítl účastnit v roli „obžalovaného“ procesu, jehož předmětem se měl stát základní výzkum přírody. Téhož roku byl uznán vinným. Posléze obviněn ze zločinného spiknutí (?!!) a neuposlechnutí soudu byl v květnu 1956 odsouzen na dva roky nepodmíněně. 3. listopadu umírá ve Federální trestnici v Lewisburgu ve státě Pennsylvania.

Další informace také na: >>www.orgon.com/orgonomy

• The Wilhelm Reich Museum
• A. S. Neill's Summerhill School
• Summerhill Germany
• Last Will and Testament of Wilhelm Reich
• Public Orgonomic Research Exchange (PORE)
• Institute For Orgonomic Science (IOS)
• Wilhelm Reich Institut für interdisziplinäre Therapie (Germany)
• Institut für Energetische Medizin (Germany)
• Orgoninstitut Deutschland (Germany)
• Deutscher Orgon Service (D.O.S.)
• Institut für Orgonforschung und Orgontechnik (IOO)
• James DeMeo's "Orgone Biophysical Research Laboratory, Inc." (OBRL)
• LSR Project - German (Bernd A. Laska, Germany)
• LSR Project - English (Bernd A. Laska, Germany)
• Wilhelm-Reich-Blaetter (Germany)
• Zeitschrift fuer politische Psychologie und Sexualoekonomie (Germany)
• Orgonomie in Deutschland (Matthias Wittlake, Germany)
• The American College of Orgonomy
• OBRL-News Archive
• Das LUST Archiv (Germany)
• Infopool für Körpertherapie, Orgonomie, Orgonotik und Selbstfindung (Germany)
• Peter Nasselstein, Verlag für Orgonomie (Germany)
• Praxis der Energetischen Psychologie (Germany)
• ORGONizando (Brazil)
• Centro Studi W. Reich, Napoli (Italy)
• S.I.A.R. - Società Italiana Analisi Reichiana (Italy)
• Los Orgones - Centro de Estudios Orgonómicos para el Desplazamiento de la Percepción (Argentina)
• Es.Te.R - Escuela Española de Terapia Reichiana (Spain)
• Centro de Orgonomía Clínica (Spain)
• Orgó - Centre Clínic Reichià (Spain)
• ORGONOMIAS (Greece)
• International Movement for a Libido Ecology (France)
• orgonometry.com - Online bookstore (USA)
• Das Online-Magazin über Wilhelm Reich und die Lebensenergie (alternate site)
• Surveillance Camera Players: The Mass Psychology of Fascism (USA)
• Public Newsgroups Search for Orgone